Showing results by narrator "Ilja Kreslík" in All Categories

Nedostatečný pocit vlastní hodnoty komplikuje výrazným způsobem život mnohým z nás. Jeho důsledkem jsou úzkosti, deprese, psychosomatická onemocnění, dlouhodobý pocit životní nespokojenosti nebo různé formy závislostí. Audiokniha známého německého psychoterapeuta ukazuje, že zdravému pocitu vlastní hodnoty stojí často v cestě určité zakořeněné, nevědomé vnitřní vzorce či programy. Ty lze přirovnat k softwaru, jež umožňuje pouze určitý typ operací.

Prožitky blízko smrti zažívaly všechny generace lidstva. Především v posledních dvou století s příchodem sekularizovaného způsobu života se ale lidé přestali s těmito prožitky svěřovat. Báli se, že budou vysmívaní, anebo měli dojem, že šlo o halucinace vyvolané medikací. Až studium doktora Moodyho pomalu, ale jistě tyto pocity oddémonizovalo. Zjistil, že respondenti mají některé společné rysy, například zdání bytí mimo tělo, průchod tunelem, setkání s mrtvými příbuznými a vnímání silného světla.

Sklony k závislému chování se v našich vztazích objevují mnohem častěji, než by se mohlo zdát. Nesprávné uchopení blízkých vztahů přitom brání zdravému sebehodnocení a celkové životní spokojenosti. Dlouhodobé závislé vztahy se mohou stát spouštěčem úzkostných stavů, depresí i psychosomatických onemocnění. Renomovaný psychoterapeut Heinz-Peter Röhr na pozadí grimmovské pohádky O husopasce popisuje, jak k nezdravé vztahové závislosti dochází a jaké na sebe bere formy. Na řadě příkladů ze své praxe pak citlivě ukazuje, jak dosáhnout vnitřního osvobození a uzdravení.

Prožitky blízko smrti zažívaly všechny generace lidstva. Především v posledních dvou století s příchodem sekularizovaného způsobu života se ale lidé přestali s těmito prožitky svěřovat. Báli se, že budou vysmívaní, anebo měli dojem, že šlo o halucinace vyvolané medikací. Až studium doktora Moodyho pomalu, ale jistě tyto pocity oddémonizovalo. Zjistil, že respondenti mají některé společné rysy, například zdání bytí mimo tělo, průchod tunelem, setkání s mrtvými příbuznými a vnímání silného světla. Dokázal, že si umírající pacient uvědomuje své okolí i potom, co byl prohlášený za klinicky mrtvého.